Test s továrním týmem, vrchol sezóny ve Zlíně a český mistrák v cyklistice

Barumka měla být vrcholem sezóny a taky jím byla. Měla ledacos napovědět i o rozložení sil v boji o letošní český titul, a i to splnila na 100%. Byl to těžký, ale jako vždy krásný závod, který našemu týmu bohužel naservíroval koktejl emocí s převážně trpkou příchutí. Výkonově se ale z našeho pohledu závod povedl. Podařilo se nám konečně splnit i předsevzetí projít závodem bez výraznější chyby. Šesté místo v cíli naší snaze ale bohužel příliš neodpovídalo. I tak to byl ale týden, na který budu moc rád vzpomínat a který byl z určitého hlediska i vrcholem mojí dosavadní kariéry.

Už několik týdnů před barumkou jsem totiž obdržel nabídku od továrního týmu Toyoty, zúčastnit se dalšího vývojového testu v rámci projektu Rally2. A samozřejmě jsem tuhle příležitost hodlal využít stůj co stůj. Drobnou komplikací byl termín několikadenního testu ve Francii, protože se kryl právě s týdnem zlínské barumky. Naštěstí se nám ale podařilo najít řešení, a tak jsme v neděli před Barum Rally odlétali s Radkem na krátkou, ale více než vítanou návštěvu západní Evropy. Ještě ten den večer jsme se stihli připojit k týmu testovací skupiny a v pondělí brzy ráno společně vyrazili na místo testu. Podobně jako na podzim roku 2023, šlo o skvělou zkušenost, kombinující zodpovědnost, neskutečnou profesionalitu, ale i vděčnost z pozice člověka, který je zvyklý závodit pouze v soukromých podmínkách. To však nemělo žádný vliv na skutečnost, že jsme chtěli naši úlohu odvést na maximum a věřím, že jsme s Radkem přispěli k hodnotnému průběhu prvního dne testu. Zkoušeli jsme velké množství věcí od podvozku, přes brzdy a geometrii, až k motoru. Po každé jízdě následoval breefing se všemi inženýry, což v praxi znamenalo, podat jednotlivě zpětnou vazbu devíti technikům, z nichž každý zodpovídal na voze za jinou část. Práce s takto profesionálním týmem lidí je pro mě vysněnou zkušeností, kterou jsem doufám nezažil naposledy. V neposlední řadě jsme několik málo detailů byly schopní v krátkém čase přenést i do našeho vozu a do Barum Rally tak jít s ještě lepším pocitem.

Z Francie jsme v úterý brzy ráno letěli zpět do Prahy, odkud jsme upalovali směr Vsetín. Z časových důvodů nebylo reálné zúčastnit se úterního oficiálního testu, proto jsme byli rádi za možnost testovat v podvečerních hodinách na krásné trati poblíž Cábu, pod zajištěním Jaromíra Tomaštíka. Přeci jen jsme před Barum Rally měli celé auto do šroubku rozebrané, mnoho komponentů prošlo revizí nebo bylo nových a bylo tedy potřeba vše důsledně odzkoušet. Zádrhel nenastal ani na trase rychlého doručení dílů z Finska, a tak jsme mohli některé poznatky z pondělního testu ve Francii, vyzkoušet hned v úterý v českých uskákaných podmínkách. K naší radosti fungovalo vše na výbornou, najezdili jsme poslední potřebné kilometry a v týmu panovala bojovná nálada. U týmové večeře na Cábu, jsme se všichni shodli, že v rámci našich možností, nemohlo z hlediska příprav na vrchol sezóny proběhnout téměř nic o mnoho lépe. Jinými slovy, věřili jsme si a nemohli jsme se dočkat, až to konečně vypukne.

Ani v seznamovacích jízdách nás s Radkem nic příliš nezaskočilo. Už před soutěží jsme se z dostupných videí věnovali studiu trati a na úsecích, které jsme znali z přechozích let, kontrolovali správnost rozpisu a ladili všechny možné detaily. Nejvíc jsme se těšil na letošní Podhoran.  Úsek z Držkové jsem si dobře pamatoval z testu s Toyotou v roce 2023 a navazující úsek Kameňáku zase z letošní Kopné, kterou jsme vyhráli. Celkově byly ale tratě letošní barumky opravdu moc pěkné, z mého pohledu nejlepší, co pamatuji.

Prvotní rozložení sil naznačily úvodní průjezdy free practice a následná kvalifikace. Z přechozího zkušeností jsme tušili, že nám charakter této trati nebude hrát zcela do karet, proto jsme s odstupem 1,5 sekundy na vítěze a 8. místem byli docela spokojení. Už tady se ale ukázalo, že budeme v soubojích na čele muset počítat i s posádkami ze zahraničí. To se potvrdilo i na večerní speciálce v ulicích Zlína. Pocit z naší jízdy byl opravdu dobrý, na trati jsme nechali vše, ale dosažený čas dost podobný tomu z loňského roku byl trochu hořkou realitou. Je každopádně zajímavé i meziročně dílčí časy sledovat. Letos se „traťový rekord“ hodně posunul a pro mě se v tu chvíli zdál bohužel nedosažitelný. To právě závodění ale začínalo v sobotu ráno. „Rozehřívačka“ ve Slušovicích mi popravdě nikdy moc nesedla, a to jsem letos chtěl změnit. I přes nový retardér ve „vypalováku“ na Hvozdnou, jsme náš čas z loňska dokázali vylepšit a s tím jsme byli v autě spokojení. Jelo se nám skvěle, dařilo se jet bez větších chyb a cítili jsme, že po stránce výkonu jsme blízko našemu limitu. Ostatně tak, jako po celou letošní sezónu. Se stejným pocitem jsme dokončili všechny RZ sobotní etapy a pohled na ztrátu necelých 25 sekund na čelo, byl pro nás v tu chvíli popravdě matoucí. Zbraně jsme ale neskládali, z našeho pohledu těžší nedělní etapa byla ještě před námi.

Začínat den obávanou Pindulou bylo výzvou samo o sobě, ale současně jsem se na těžkou RZ v úvodu etapy velmi těšil. Cítil jsem, že jsem v těžkém úvodním lesním úseku mohl být trochu odvážnější, což nám následně potvrdil i mezičas. Ale ve zbytku RZ jsme jeli tak, jak jsme si naplánovali a skvěle fungovala jak naše Toyota, tak i pneumatiky Hankook. I když dosažený čas bohužel neodpovídal naším pocitům, neubíralo to naší motivaci a odhodlání zkoušet to na každé RZ znovu a znovu. Zvlášť, když nás čekal nejdelší Podhoran. Na něm se nám podařilo dosáhnout na třetí nejrychlejší čas, a i když to znovu nebyl úplně vysněný „zářez“, s Radkem jsme se shodli, že to byla jedna z našich nejlépe zajetých RZ letošní sezóny. Na skvělém pocitu nezměnila nic ani penalizace za retardér, které si do teď nejsme absolutně vědomi. Byli jsme dokonce přesvědčení o její nesprávnosti, vznášeli jsme proto oficiální námitky prokazované onboard videem, ale penalizace nám již zůstala. Ve druhých průjezdech nás bohužel zbrzdil drobný problém senzoru řazení. Několikrát v průběhu RZ auto v náhodných momentech ztrácelo informaci o zařazeném rychlostním stupni a software v takových momentech rapidně omezil výkon motoru. Bohužel jsme tak nedostali šanci zabojovat naplno s Erikem Caisem o pozici v TOP5 a dojeli si tak pro první letošní umístění mimo nejlepší trojku. A to i v rámci hodnocení MČR, kde jsme skončili čtvrtí.

Jak už jsem naznačil na úvod mého blogu, i s odstupem času v nás přetrvává z letošní Barum Rally určitá pachuť. Ano, čekali jsme od sebe z pohledu výsledku mnohem více a opravdu jsme věřili, že se v boji o titul udržíme i po Barum Rally. Na druhou stranu, z pohledu výkonu zklamaní být nemůžeme. V rally jako takové, s naším vozem i s našimi pneumatikami, máme dost zkušeností na to, abychom mohli říct, že jsme nepodali o nic horší výkon než v předchozích závodech MČR. Naopak jsem opravdu spokojený s tím, že když už chyba přišla, byla jen drobná a nestála nás v žádném případě mnoho času. Výsledek je ale bohužel takový, jaký je a realitou zůstává, že mnoho našich soupeřů, se kterými jsme v průběhu roku hráli rovnou cennou partii, bylo ve Zlíně nad naše síly. Slabý výsledek nás bohužel definitivně připravil i o možnost usilovat o letošní český titul, a tak se v Pačejově budeme ze všech sil snažit alespoň v bojích o post vicemistra. Sám jsem po Barum Rally zvědavý, jaké bude rozložení sil mezi jednotlivými posádkami. Tak jako tak slibuji, že ze sebe, stejně jako na barumce, zkusím dostat to nejlepší!

A na závěr se s vámi podělím ještě o pocity z trochu jiného mistráku. Na konci prázdnin jsem v rámci fyzické přípravy a spolupráce s Toyotou Dolák, vyrazil také na trať Gravelového mistrovství ČR. Gravel je mladá cyklistická disciplína, která se odehrává z naprosté většiny na šotolinových, prašných, blátivých, každopádně ale nezpevněných cestách. A jelikož mi v našem letošním závodním programu šotolina chybí víc a víc, rozhodl jsem se tuhle výzvu přijmout. Jelo se doslova kolem naší dílny a účastnit se „mistráku“ bez jakéhokoliv tlaku na výsledek, bylo po nabitém závodním programu dobrou očistou i pro mě samotného :). Kolo české značky Superior mě skvěle podrželo, a i když konečná 42. příčka není nijak oslnivá, utvrdil jsem se v tom, že tahle disciplína má opravdu hodně do sebe a velká podobnost se soutěžemi se v ní prostě nezapře!